Písal sa 5. apríl 2022. Učiteľka českého jazyka na jednej z pražských základných škôl MARTINA BEDNÁŘOVÁ odučila hodinu, na ktorej so žiakmi ôsmeho ročníka diskutovala o konflikte na Ukrajine. Ponúkla im iný pohľad na príčiny jeho vzniku i vtedy aktuálne dianie. O dva dni neskôr bola bez práce. Nenašla si ju dodnes. Na školu podala žalobu za neoprávnenú výpoveď – sama dnes čelí obvineniu z trestného činu popierania, schvaľovania a ospravedlňovania genocídy. Hrozia jej tri mesiace až šesť rokov „natvrdo“

Ešte minulý rok v apríli ste na hodine češtiny a v rámci konkrétnej učebnej kapitoly, venujúcej sa vzťahu medzi médiami a realitou, diskutovali so žiakmi na aktuálnu a vtedy naozaj horúcu tému rusko – ukrajinského konfliktu. Sama ste sa vyjadrili, že celý život „tlačíte“ do detí to, aby si obstarávali čo najviac informácií a pri štúdiu čerpali z rôznych zdrojov…Témou hodiny teda bolo aj kritické myslenie. Tam ste ale u žiakov ôsmeho ročníka narazili…v čom konkrétne? Čo sa udialo?

Tak tedy, jak začít? Rozpoznávat rozpor mezi mediálním sdělením a realitou je téma, které je dáno školním vzdělávacím programem a vést děti ke čtenářské či mediální gramotnosti je podle mě (a současně podle rámcového vzdělávacího programu vydaného ministerstvem školství) nezbytností. Pokud tedy chci na něčem demonstrovat disproporce mezi realitou a jejím zobrazením v médiích, musím samozřejmě zvolit téma aktuální, takové, které hýbe společností a společenským míněním a je tak naléhavé, přítomné a živé, že se s ním žáci denně setkávají. A přesně takovým tématem, které splňovalo tyto předpoklady, byla válka, či chcete–li vojenský konflikt na Ukrajině. A co se tedy stalo v té hodině? Aniž bych k tomu dala jakýkoliv pokyn, souhlas, dokonce aniž bych o tom věděla, mě začali dva žáci (žák a žákyně) nahrávat. Tím se dopustili závažného přestupku proti školnímu řádu. Alarmující a svědčící o dvojím přístupu vedení školy je, že pár dní předtím byla za nahrávání o přestávce v budově školy kázeňsky potrestána žákyně, která se snažila nahrát na mobil jednání svých spolužáků, aby si tak opatřila důkaz o šikaně, které se na ní dopouštěli spolužáci. Paní ředitelka se s ní odmítla bavit, v podstatě ji vykázala ze ředitelny, žákyně byla potrestána důtkou třídního učitele, a tím škola celou záležitost vyřešila. O to nepochopitelnější je, jak škola postupovala v mém případě. Žáci byli pochváleni, pořízení nahrávky (která je středobodem celé kauzy) z vyučovací hodiny bylo paní ředitelkou vyzdviženo jako jejich osobní statečnost. Avšak vzhledem k tomu, že nahrávka začíná v okamžiku, kdy hovořím o rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, ospravedlňovat takto závažné porušení školního řádu tím, jak se žáci cítili ohroženi a nevěděli, jak reagovat apod., jsou naprosto směšná, nesmyslná a tendenční.

5. apríla minulého roku ste na hodine žiakom povedali, že k tomuto dátumu sa v Kyjeve nič nedeje a je tam kľud…Podľa vašich vlastných slov si deti na základe správ v médiách predstavovali, že v Kyjeve je doslova apokalypsa a celé mesto horí po bombardovaní…situácia bola ale iná. Pripomeňme si napríklad početné návštevy hollywoodskych celebrít – na sklonku februára 2022 prišiel do Kyjeva americký herec Sean Penn, v Ľvove sa v apríli pretŕčala americká herečka Angelina Jolie, v máji odohral v kyjevskom metre koncert spevák Bono Vox, v lete navštívil Kyjev americký herec Ben Stiller či herečka Jessica Chastain…Človek, ktorý používa obyčajný, zdravý sedliacky rozum a uvažuje kriticky, začne okamžite pochybovať a pýtať sa, prečo sa celebrity rovnakým spôsobom neaktivizovali aj na miestach konfliktov, ktoré dlhé roky viedli vo svete USA… A prečo s výdatnou mediálnou podporou navštevujú krajinu, ktorá sa zmieta vo vojne a hrajú koncerty v Kyjeve, ktorý je údajne pod bombardovaním? Vy sama ste na hodine pracovali s faktami a vojenskými mapami a za svojim vyjadrením, že v Kyjeve sa k dátumu 5. apríla 2022 nič nedialo, si naďalej pevne stojíte…

Ano, stojím. A pokud někdo tvrdí něco jiného, bude muset zpochybnit nejen má tvrzení, ale např. i závěry amerického Institutu pro výzkum války, neboť má tvrzení byla a jsou v doslovném souladu s pozorováním a závěry (nejen) tohoto institutu. Mohu prokázat a prokážu, že v době, kdy jsem hovořila o situaci v Kyjevě, město bylo zcela pod kontrolou Ukrajinců, probíhal tam normální, běžný život, v žádném případě město nehořelo, jak vyjádřili své obavy žáci. Stály se tam několikahodinové fronty na poštovní známky, fungovaly obchody, restaurace, diplomacie, město fungovalo v běžném režimu. Ukrajinci ve velkém dováželi z Čech do Kyjeva zde zakoupené vozy, neboť právě v tuto dobu byly zproštěny celních poplatků. Přesně, jak uvádíte, v Kyjevě se střídala jedna oficiální návštěva za druhou. Z Prahy se posilovaly autobusové spoje, protože tam váleční „uprchlíci“ odjížděli oslavit Velikonoce. Řada českých škol a školek uvolňovala ukrajinské žáky, aby mohli odjet strávit velikonoční prázdniny právě do Kyjeva. Mám fotografie a videa z inkriminovaných dní, jak Kyjev vypadal. A v tom například vidím ohromný rozpor mezi realitou a tím, co nám tady bylo vnucováno mainstream médii.

Dvaja z vašich žiakov si vaše slová o dianí na Ukrajine nahrali na mobil a v podstate vás udali. Týždenník Respekt napísal, že ste „narazili na mediálne gramotných žiakov z intelektuálnych rodín…“ Preložme si propagandu do normálnej reči – narazili ste na režimom indoktrinované decká, ktorých rodičia majú rodinné väzby na známych novinárov v mainstreame. To je celé. Riaditeľka vás na základe 18 minútovej nahrávky zo dňa na deň prepustila. Celé to prebehlo za zaujímavých okolností – môžete ich pre slovenských čitateľov popísať?

Tak s těmi rodiči bych to ještě zpřesnila. Jedním z těch „ správně smýšlejících“ žáků byl syn pana Františka Kroupy – Jonáš. Sám pan Kroupa je dle mých informací velmi úzce spjat s neziskovými organizacemi, konkrétně s těmi, které se zabývají Ukrajinou, potažmo uprchlíky, takže jeho postoje k ukrajinské problematice jsou zřejmé. Také je to ale kamarád pana exstarosty Prahy 6 Ondřeje Koláře, který jako starosta dal ředitelce školy přímý pokyn k mému okamžitému propuštění ze zaměstnání. Mimochodem p. Kolář se proslavil svým strháváním pomníků sovětským hrdinům 2. světové války v Praze 6 a také svým následným ukrýváním se kdesi ve sklepě ze strachu před ruskou špionáží. (Takto nám to prezentovala média.) Za sebe mohu říci, že kdyby zůstal ve sklepě i nadále, bylo by to nejlepší, rozhodně pro žáky ZŠ Na Dlouhém lánu v Praze 6 ano. Svým jednáním totiž připravil děti o zkušeného úspěšného kantora, aniž by zajistil adekvátní náhradu, a velmi jim tak zkomplikoval možnost kvalitní přípravy na přijímací zkoušky z českého jazyka. No a tento pan Kolář je synem pana Petra Koláře, přítele prezidenta Pavla. Zajímavá provázanost, že? A zřejmě ledacos vysvětluje. Takže zpět ke Kroupovi. Tento pán přišel do ředitelny s nahrávkou z předmětné hodiny, která byla pořízena, jak jsem již zmínila, v rozporu se školním řádem a se striktním požadavkem, že tato paní (já) už děti nikdy učit nebude. Aby zdůraznil svou pozici pedagogického inkvizitora vyplývající z přátelství s panem starostou, několikrát přímo z ředitelny volal Kolářovi a nakonec se v mé přítomnosti paní ředitelky zeptal: „Tak co s ní provedeme?“ Jeho vystupování popíši jedním slovem jako arogantní. Možná dvěma slovy – arogantní a ubohé. S nahrávkou mě ovšem odmítl seznámit, že ji přehraje pouze paní ředitelce. Dnes už vím proč. Byla totiž sestříhaná, účelově ozvučená a zmanipulovaná. Paní ředitelka nejen, že se nepozastavila nad tím, že se v hodině nepřípustně nahrávalo, dokonce to podle ní bylo správné. Nedala mi vůbec žádnou možnost obhajoby, nesměla jsem se k ničemu vyjádřit, byla velmi stručná: „Zítra už nechoď.“

Podali ste na školu žalobu za neoprávnenú výpoveď. To, že sa vraciame niekam do neslávne známych rokov minulých a pracovnoprávne spory sa menia na politické procesy paradoxne podčiarkuje aj zaujímavé meno sudkyne ktorá o vašom prípade rozhodovala – JUDr. Lada Horáková…Súd, ktorý podľa vašich slov neprebiehal férovo, ste prehrali, plánujete sa však odvolať. Medzičasom ste boli obvinená z trestného činu popierania, schvaľovania a ospravedlňovania genocídy. Ako k tomu vôbec došlo? Ako sa to udialo?

No, některá jména soudců se zapsala do dějin, namátkou mě napadá soudce Urválek, soudkyně Brožová – Polednová, třeba se do paměti národa vryjí i další jména. Takže paní soudkyně Lada Horáková: tento soud byl naprostý výsměch právu, spravedlnosti, objektivitě, ale i slušnosti a morálce obecně. Soudkyně Lada Horáková nám opakovaně odmítala zaprotokolovat důkazy týkající se mého profesního působení a úspěchů s odůvodněním, že profesní úspěchy, 30 letá pedagogická praxe, bezúhonnost, obliba u dětí, aj. nejsou pro soud zabývající se pracovním právem relevantní. Zajímavé, co je tedy pro takový soud relevantní? Když se mě zeptala, jak to bylo s ukrajinskou dívkou –válečnou uprchlicí–, která seděla v této hodině v první lavici, chtěla jsem jí objasnit, že dívka tu žila/žije delší dobu, vůbec se nejedná o uprchlíka před válkou, ale je tu s matkou, která již v Čechách řadu let pracuje, že její sestra právě v tuto dobu odjížděla na dva měsíce zpět do Kyjeva, aby tam dokončila nějaký klavírní cyklus… V okamžiku, kdy paní soudkyně vytušila, že odpověď je vzhledem k předem připravenému scénáři kontraproduktivní, velmi ostře mě v polovině slova přerušila – na toto jsem se vás neptala, irelevantní, neprotokolujeme. Najednou jí tedy otázka, kterou mi s velkým zájmem položila, nepřipadala důležitá. A v tomto duchu bych mohla pokračovat dál a dál. Zhruba polovinu času soudního jednání se JUDr. Horáková zaobírala odborným (nikoliv znaleckým) posudkem Jana Šíra z katedry politologie. K samotnému posudku se ještě vrátím, ale v tomto případě zajímavé bylo, že paní soudkyně měla potřebu se při pracovním soudu zaštiťovat nějakým pseudopolitickým posudkem a nikoli platnými paragrafy a zákoníkem práce. Kolik u nás proběhlo pracovních sporů, kde se soudce opíral o odborné posudky? Čili soud se z pracovního práva přesunul do oblasti politické, kde se, nejen podle mého názoru, vůbec ocitnout neměl. Velmi strohé ústní zdůvodnění rozsudku bylo, že jsem porušila demokratické principy našeho školství. Jaké jsou tedy tyto demokratické principy? Nikdo mě s nimi neseznámil. Velmi úsměvné a maličko paradoxní až schizofrenní je, že pedagog, který děti vede ke svobodě slova a získávání informací ze široké škály zdrojů, je osočen z porušení demokratických principů. Mimochodem písemné vyhotovení rozsudku, které jsem měla obdržet do měsíce po soudu (tedy do 27.března 2023) dosud nemám.

Nejprve k tomu z fakulty sociálních věd. Je naprosto zřejmé, že autor nebyl s příslušnou nahrávkou řádně seznámen. Když opomenu to, že nahrávka z hodiny, která má 45 minut, se ztenčila na 18 minut, musí tu zaznít, že Seznam, který ji zveřejnil v podstatě bezprostředně po té hodině stylistiky loni v dubnu, ji sesříhal na pouhé 4 minuty. Vystříhal pasáže, které se mu ke zničení a zlikvidování člověka příliš nehodily, doplnil příslušnými dehonestujícími a zavádějícími komentáři, zato ty pasáže, co zbyly, řádně ozvučil, aby ty „správné“ úseky vyznívaly naléhavě a imperativně. No a z takto zmanipulované nahrávky pořizovala fakulta sociálních věd „odborný“ posudek. Hovoří v něm mj. o mé intonaci, o zvyšování hlasu, dokonce o gestikulaci a řeči těla!!!To by jeden neřekl, co se dá všechno z audionahrávky vysledovat. No a k posudku pana Šíra snad nemá smysl se vyjadřovat vůbec. To je naprosto tendenční prorežimní paskvil. Uvedu jen jednu věc za všechny: Pan Šír přišel s tím, že cituji: „tvrzení o domnělé likvidaci ruského obyvatelstva v Donbasu nemá oporu v dostupné evidenci“. Tím ovšem popírá závěry takových světových humanitárních a politických organizací, jako je např. Amnesty International, která opakovaně konstatuje, že při genocidě na východě Ukrajiny přišlo od roku 2014 o život (rovněž umučením a brutálním utýráním) 14 000 obyvatel, 8000 obyvatel bylo doživotně zmrzačeno. Posudek pana Šíra z katedry politických věd nemá bohužel cenu ani toho papíru, na němž je napsán. O věrohodnosti, odbornosti a objektivitě posudku pana Šíra vypracovaného na státní objednávku opravdu nemá cenu vůbec hovořit. Bohužel v tomto duchu probíhá v poslední době v Čechách veškerá osvěta. Ty máš jiný názor, a třebaže se opírá o doložitelné informace a fakta, či závěry mezinárodních organizací, my tvrdíme, že je to lež. A názor není lež!!! Tahleta větička teď frčí, to je to správné současné dogma.

Okrem toho, že ste triedny nepriateľ, ktorý používa „dezinformačné zdroje“, ste vraj použili aj množstvo nepresných informácií a manipulácií. Žiakom ste rozprávali o tom, že ruskojazyčné obyvateľstvo bolo v oblasti Donecka a Luhanska vraždené od roku 2014. Vaša protistrana tvrdí, že ide o naratív Kremľa, ktorý sa tým pokúša ospravedlniť útok na suverénnu Ukrajinu. Spýtam sa takto – nechcelo by to protiútok? Každý, kto to dnes popiera, schvaľuje nacizmus a vyvražďovanie ruskojazyčného obyvateľstva na Ukrajine a nezaslúži si nič iné, než tvrdý proces. Upozornili ste na genocídu, o ktorej sa už nesmie hovoriť a ktorá je dnes dokonca popieraná. Nevedeli by ste predložiť dôkazy?

Důkazů mám samozřejmě plno a sama jsem zvědavá, jak chce protistrana popřít a zvrátit nevyvratitelné. Ale znovu musím konstatovat, spravedlnost v tomto státě není pro všechny. Je to smutné. Co je dovoleno pro pána, není povoleno pro kmána. Jak jinak si vysvětlit, že prokazatelné trestné činy, jako je například vyvěšování podobizny prezidenta jiné země v pytli na mrtvoly na státní budově MV nejsou kvalifikovány jako trestné činy? Nedávno se starosta MČ Praha – Řeporyje dovolával na sociálních sítích vraždění českých dětí a jejich matek. Neskutečné, otřesné, ohavné. Avšak právně u nás? V pořádku. Adorování smrtelného atentátu na ruskou novinářku Darju Duginovou ministryní obrany. Proboha, ona se opravdu radovala ze zabití člověka??!! Vtahuje zemi do války na základě falešného poplachu (když raketa vystřelená Ukrajinci dopadla na území Polska), zatímco pan Fiala nikoho nikam nevtahuje, ten jasně tvrdí (nebo signalizuje?), že už ve válce jsme. A mnoho, mnoho dalšího. Ale když dětem řeknete, a naprosto oprávněně, že v Kyjevě se nic neděje, tak už máte na krku paragraf. Dokonce ten o obhajování, popírání, schvalování a zpochybňování genocidia. Dost disproporce v tom, co je u nás považováno za trestný čin a co ne, že ano. Myslím, že v normálním právním státě by byla dost fuška cokoli z mého projevu na tento paragraf našroubovat, my bohužel ale od posledních voleb v právním státě nežijeme.

No, to nikdo neví. Obávám se, že to neví ani pan státní zástupce Mgr. Richard Petrásek, jinak by to jistě napsal. On však v obžalobě neuvádí žádný konkrétní výrok, ale celou tu nahrávku, včetně rozpadu Sovětského svazu, promíchání národností obyvatelstva v pohraničí apod. Na to pana státního zástupce Mgr. Richarda Petráska upozornil rovněž můj právník, že je třeba uvést a specifikovat konkrétní výrok, který by naplňoval skutkovou podstatu trestního činu (§ 405 – to je ta genocida), Pokud tomu tak není, jde o porušení práva na obhajobu. Ale na takovou drobnost, jakou je nějaká nezákonnost či protiústavnost, které se dopouští, pan státní zástupce Petrásek vůbec nereagoval. No ono je totiž těžké reagovat na něco takto vykonstruovaného, nesmyslného a zvráceného a podložit to nějakými smysluplnými důkazy. Na tomto místě by určitě také bylo dobré zmínit, kdo na mě vlastně tu žalobu podal. Byly to dvě osoby – současně, tím mám na mysli na jednom papíře. Nějaký pan Michal Krajčírovič, osobně ho neznám, pouze jsem si ho vyhledala na sociálních sítích. Zde se prezentuje jako psychiatrický pacient, což rozhodně nebudu rozporovat. Zajímavé však je, že tento pán moralista č. 1 vlastní na Praze 6 jakýsi menší objekt bývalé prádelny, neobyvatelný, v němž má fiktivní sídlo řada tzv. „kastlíkových firem“. Člověk by si skoro myslel, že člověk, kterého tak pobouřila náplň mé hodiny, bude vzorem ctnosti. No a spoluautorem této žaloby je pan František Kroupa. Stále ho mám před očima, jak popostrkuje před kameru svého syna Jonáše, aby před celým národem pohanil tu učitelku, která měla tu drzost a chtěla po žácích, aby si obstarávali informace. Jeho chování komentovat nebudu a ani nechci, protože mi je z něj zle. Každý normální rodič se přece snaží své dítě chránit, držet stranou, zatímco tento modrožlutý pán přetéká nenávistí takovou měrou, že neváhal využít svého syna a vtisknou mu před celým národem punc bezcharakterního udavače.

Mainstream média, tak to je kapitola sama o sobě. O zmanipulované nahrávce doplněné dehonestujícími, nepravdivými a zavádějícími komentáři jsem se již zmínila. To, že mi nedala možnost se k celé kauze vyjádřit, je další věc, která svědčí o jejich jednostrannosti a neobjektivitě. Např. paní Ciroková, redaktorka ze Seznamu, mě oslovila loni v dubnu, předtím, než o mně zveřejnila první článek, zda bych se ke kauze nevyjádřila. To jsem udělala a čtyři dny před tím, než mě veřejně začali dehonestovat a lidsky i profesně ničit, měla tato paní redaktorka k dispozici celé mé vyjádření. Asi není těžké uhádnout, že ho nezveřejnila, že? Od té doby toho bylo o mně na mainstreamu uveřejněno mnoho, ale v podstatě stále jedno a totéž a vždy v jejich režii. Lži, polovičaté a zavádějící informace. Tak např. několik článků vyšlo na Seznamu pod titulem „Učitelka, která popírala válku na Ukrajině.“ Co tedy můžeme chtít od redaktorů, kteří nejsou schopni dát dohromady ani pravdivý nadpis. Gratuluji Seznamu ke spolupráci s takovými profesionály. Názorná ukázka rozporu mediálního sdělení a reality, téma mé hodiny v praxi. Ano, medializace mi ublížila, poškodila mé jméno, pověst, ublížila mé rodině. Ale ne medializace jako taková, ale mediální lži. Manipulace čtenáři a posluchači, záměrné přetáčení celé kauzy, zamlčování podstatného, podsouvání nepavdivých informací, vytrhávání z kontextu, aj. Ovšem až tito redaktoři v čele s paní Cirokovou jednou procitnou a dovzdělají se v historii, budou se za své články hluboce, hluboce stydět.

Nie ste jediná, kto v Českej republike čelí politickému procesu. V base už za „drzé kecy“ o Ukrajincoch, nenasadenie respirátora a autobuse a vyhrážky covidovej aktivistke, zbierajúcej informácie o tzv. „antivaxeroch“ a „dezinformátoroch“ sedí Patrik Tušl, ktorý dostal dokopy pätnásť mesiacov. Za šírenie poplašnej správy a výroky, ktoré mohli u občanov ČR vyvolať obavu z priameho konfliktu s Ruskou federáciou, dostal štvormesačný podmienený trest s odkladom na rok a pol organizátor demonštrácií Česká republika na 1. mieste Ladislav Vrábel. Podmienku na štyri roky a dva mesiace dostal za spoluprácu so znepriatelenou mocnosťou, napadnutie člena zdravotníckeho tímu a úmyselné šírenie infekčného ochorenia básnik a pesničkár Pavel J. Hejátko, ktorému „uletela ruka“ pri povinnom a bolestivom covidovom špáraní v nose… Za rozhlasový program, venovaný masakru v Katyni, sa pred súd postavili regionálny publicista a novinár, zakladateľ Slobodného rádia Vladimír Kapal, vysokoškolský pedagóg a bývalý podpredseda KSČM Josef Skála a amatérsky historik Juraj Václavík. Za iný pohľad na historickú udalosť dostali osemmesačnú podmienku. V Českej republike sa množia prípady prenasledovania ľudí za prejavený názor a pribúdajú trestné stíhania. Ako hodnotíte to, čo sa u vás deje?

Jak se toto dá hodnotit? Politické procesy jsou zpět. Je potřeba zastrašit lid, umlčet nepohodlné. Jak řekl Mao – potrestej jednoho, vychováš dav. Já ale už jsem příliš stará na nějaké ohýbání páteře, teď už s tím začínat nebudu. Asi jen blázen by řekl, že se na soudní proces těší. Ale když už to nechala naše vrchnost takto vygradovat, tak se snad i těším. Je totiž nutné, aby konečně naplno zazněly věci, které se před lidmi tají (třeba cenzurou tisku či kriminalizováním nepohodlných názorů), aby byly zveřejněny informace, dokumenty a důkazy, které mám k dispozici. Aby se má kauza dostala slovo od slova ven, mezi veřejnost. Že jsem genocidu ani neobhajovala, ani nepopírala, ani neschvalovala, naopak jsem na ni žáky upozornila a ostře ji odsoudila, bohužel ale asi ne na té „správné“ straně. Možná by na to do budoucna mohl pamatovat náš trestní zákoník a upřesnit, kterých národů a etnik se genocida smí týkat a smí se o ní hovořit, a u kterých nikoli. V této souvislosti mě napadá. V sobotu 13.5. se konal jakýsi běh za oběti politických procesů, který organizoval či spoluorganizoval právě bratr pana Františka Kroupy, Mikuláš. Škoda, že mi zapomněl poslat pozvánku, zasloužila bych si ji.